Němci věří energii slunce a větru PDF Tisk Email
K dosažení vytčeného cíle se předpokládá výstavba kapacit v solární a pevninské větrné energetice po čtyřech gigawattech a blíže neurčené rozšíření kapacit v námořních větrných parcích. Výstavba má probíhat formou již osvědčených aukcí na principu „kdo bude požadovat nejnižší dotaci, ten ji dostane“. Polovinu uvedených kapacit chce vláda vybudovat do roku 2020, aby tak dostála německému závazku na redukci CO2. Jako doplňkový zdroj se mají rozvíjet i bioplynové technologie s využitím zejména biologických odpadů a kvetoucích rostlin.

Za stanovení ambiciózního cíle 65procent obnovitelných zdrojů v roce 2030 si staronová vláda vysloužila pochvalu i od ekologických organizací, které na ní jinak nenechávají nit suchou. Experti však upozorňují, že dosažení uvedeného cíle nebude samozřejmé, ale že pro něj vláda musí udělat ještě řadu kroků. Spolkový svaz solárního průmyslu jmenuje na prvním místě uvolnění podmínek pro samozásobování elektřinou a její přímý prodej. „Nárůst počtu solárních instalací a jejich jmenovitého výkonu vyžaduje odstranění zastaralých byrokratických překážek, výkonových stropů a demotivujících poplatků. To spolu s masivním poklesemcen fotovoltaických zařízení povede k několikanásobnému zvýšení produkce solárního proudu bez negativních finančních dopadů na veřejné i soukromé rozpočty“, stojí v tiskovém prohlášení svazu.

Solární baroni se utkávají v aukci. Za pozornost stojí právě poznámka o tom, že několikanásobné zvýšení solárního výkonu nebude mít dopady na daňové poplatníky. Fotovoltaika totiž dosud platila za nejdražší z obnovitelných zdrojů. Zlom nastal po spuštění zmíněných aukcí solárních projektů s výkonem vyšším než 750 kW. Ty probíhají od roku 2015 a přinesly pokles požadovaného příplatku k výkupní ceně o 14 procent. Vítězové posledních aukcí požadují v průměru 4,3 centu za kilowatthodinu, což znamená, že se cena proudu z těchto zařízení dostala na úroveň ceny elektřiny z větrných parků, a dokonce lehce pod úroveň cen z nejnovějších uhelných elektráren.

Při poslední aukci 1. února byla dokonce nejnižší nabídka 3,86 centu za kilowatthodinu. Tento pokles je dílem nejen velké konkurence zájemců, ale i neustále klesajících cen zařízení a zvyšování jejich účinnosti. Zájem o aukce je přitom značný, podle správce německé energetické sítě Bundesnetzagentur se při každé aukci „draží“ kolem 12 projektů, přičemž počet zájemců je v průměru trojnásobný.

Pro českého pozorovatele je zajímavé, že tyto velké fotovoltaické parky se až na výjimky nestaví na polích nebo loukách, ale v tzv. brownfieldech, jako jsou bývalé výsypky, skládky či plochy opuštěných továren. Úvaha o tom, kdy by se solární parky mohly obejít zcela bez podpory, by v tuto chvíli byla ryze spekulativní, přesto je zřejmé, že obnovitelné zdroje jsou stále levnější. Uvětrných parků na moři již dokázaly aukce srazit jejich nárok na veřejnou podporu na nulu.

O uhlí až později

Staronová německá vláda se dále zavazuje směřovat k ukončení těžby uhlí, zatím však bez konkrétního data. Pro dotčené regiony bude zřízen zvláštní fond k financování potřebných strukturálních změn, aby útlum těžby byl sociálně únosný. Termín ukončení těžby má stanovit k tomu sestavená komise koncem příštího roku. Pro financování strukturálních změn se strany zavázaly zřídit zvláštní fond s rozpočtem 1,5 miliardy eur.

Tento „vágní“ výhled se setkal s ostrou kritikou ekologických organizací, které požadují odchod od uhlí co nejrychleji. Například Greenpeace píše, že německá vláda „ignoruje klimatické cíle a blamuje světovou veřejnost“. Odchod od uhlí byl ale jedním z nejtěžších oříšků, s jakými se museli koaliční vyjednavači utkat.

Vláda už nyní musí čelit na jedné straně kritice za pomalou redukci emisí, na druhé straně hrozícímu sociálnímu výbuchu, jaký by unáhlené snižování těžby uhlí provázelo. Proto také tamní politici (krom zelených) spíše drží nad těžaři ochrannou ruku, než aby je chtěli vyhánět. V neposlední řadě museli politici vzít v úvahu, že do roku 2022 budou odpojeny ze sítě jaderné elektrárny, které dnes dodávají do energetického mixu 19 procent. Tím může význam uhlí přechodně vzrůst.

Česko chce jít jinudy

Německo je z hlediska ekonomiky pro Česko nejvýznamnější soused, přesto jako by šlo v energetice o dva zcela rozdílné světy. Zatímco v Berlíně počítají, kolik při přechodu na nové zdroje ušetří, Praha dumá nad tím, kde vzít 200 miliard korun na nové jaderné reaktory. Zatímco Německo svou energetiku decentralizuje, Česko ji chce soustředit do rukou několika vyvolených. Zatímco v Německu vlastní přes polovinu kapacit obnovitelných zdrojů občanské projekty, u nás takový neexistuje ani jeden. Zatímco v Německu se má stát slunce a vítr pilířem nové energetiky, česká vláda jim přisoudila do roku 2040 nanejvýš 25 procent. U nás totiž prý moc nesvítí a nefouká.

Přitom by stačilo, aby se pár politikům rozsvítilo v hlavě...

LN  26.3.2018  JAKUB ŠIŠKA