Jaderné experimentování v Temelíné PDF Tisk Email
Nejprve ale pohled do historie: Temelín od spuštění v roce 2000 používal

americké palivo VV6 od společnosti Westinghouse. Od roku 2010 přešel na

ruské TVSA, které produkuje ruská společnost TVEL (dceřiná společnost

Rosatomu, pozn. red.). Od letoška používá nově směs dvou typů ruského

paliva a jednoho amerického.

 

Což má klady, ale i zápory, ke kterým se postupně dostaneme na konci článku.

Kde je palivový problém?

 

Pro neznalé: jaderné palivo jsou čtyřmetrové centimetr tlusté trubičky s

oxidem uranu uvnitř. Ty musejí přežít čtyři roky v agresivním prostředí

jaderného reaktoru. Jako u každého náročného procesu i v tomto případě

mohou vyvstat v podstatě dva provozní problémy.

 

1. Otravný, ale řešitelný problém: trubička za provozu praskne a

radioaktivní produkty uniknou do reaktoru. Takových případů bylo u

paliva VV6 celkem 72 a u 27 souborů se po opravě palivo vrátilo do

reaktoru. Toto je běžná provozní závada a reaktory i jejich obsluha jsou

na ni připraveny.

 

2. Zákeřný a nebezpečný problém: trubička se vlivem ozařování, tepelného

namáhání a hlavně růstem vnitřního tlaku prohne, což v konečném důsledku

může v některých případech zabránit zasunutí řídicích tyčí do reaktoru.

Náprava je mnohonásobně náročnější než u problému 1 – může znamenat

odstavení elektrárny (respektive bloku) z provozu.

Tyto problémy jsou vážné a začaly se projevovat u amerického VV6 v

letech 2004 až 2007. Zejména proto, že k prohnutí docházelo u paliva se

zpožděním, především ve čtvrtém roce jeho používání v reaktoru (v letech

2000–2003 byl ještě vnitřní tlak v palivu nízký).

Westinghouse reagoval na problémy novou verzí paliva VV6 Phase1X, u

kterého se tento negativní jev přestal od roku 2008 objevovat.

Ruské jako americké

 

Nicméně ve světle problémů amerického paliva ČEZ podepsal s ruskou

firmou TVEL v roce 2006 kontrakt na palivo TVSA-T, které v roce 2010

nahradilo americké palivo.

 

A to i přes to, že palivo VV6 Phase1X výše uvedený horší z problémů v té

době již tři roky nevykazovalo (či bylo také ještě nové a čerstvé).

 

Tak se vyhořaelé i nevyhořelé americké palivo VV6 Phase1X vyvezlo a

reaktory v Temelíně začaly fungovat pouze s ruským TVSA-T. Tehdy se

palivo dvou výrobců nemíchalo a Státní úřad pro jadernou bezpečnost

(SÚJB) argumentoval (správně), aby byla jaderná bezpečnost na prvním místě.

 

Po aplikaci ruského paliva se první tři roky nic moc nedělo, tlak v

palivu byl malý. Ruské „nové“ palivo sice také praskalo a unikalo

(problém č. 1), ale vše probíhalo v mezích provozních norem.

 

Jakmile se ale palivo v reaktoru dostalo do čtvrtého roku, také se

začalo prohýbat (poprvé v kampani U1EOC12 – problém 2). Nicméně ČEZ ani

SÚJB tentokrát nevolily radikální řešení jako u amerického VV6.

 

Rusové přišli s inovovaným palivem TVSA-T mod1 (které má tak malé

kosmetické změny, že se stále prohýbá). Následně byla nasazena další

verze paliva TVSA-T mod2, které bylo vyztuženo proti prohýbání více

distančními a míchacími mřížkami (viz obrázek níže, pozn. red.).zelenáz

 

Navíc ČEZ začal více vyhořelé palivo v reaktoru umísťovat do pozic mimo

řídicí tyče (aby prohnuté palivo nemohlo řídicí tyče zablokovat).

Různorodost pokračuje

 

Ale tím navyšování různorodosti typů paliv v jednom reaktoru nekončí. V

rámci „odpískaného“ tendru na Temelín II v roce 2014 bylo s

Westinghousem dohodnuto opětovné použití amerického paliva.

 

Toto palivo, nyní pod jménem LTA (Lead Test Assembly), je zaváženo v

počtu šesti zkušebních kusů, aby mohlo být použito spolu s ruským

palivem v Temelíně. Celá věc má ale háček…

Sázka do loterie

 

ČEZ v rámci úspory nákladů totiž tato různá paliva dává do jednoho

reaktoru společně. To však může přinést závažné problémy. Dochází totiž

k různým průtokům a chlazení mezi různými palivovými soubory, přičemž

tento termohydraulický fenomém nebyl nezávisle experimentálně ověřen.

 

A dokud nebude (zatím totiž ověření existuje jen numericky na papíře, a

to organizací majetkově závislou na výrobci, což je české specifikum

interpretace nezávislého posouzení), považuji toto řešení za sázku do

loterie.

 

Třeba to vyjde. Státní úřad pro jadernou bezpečnost už neargumentuje

jadernou bezpečností jako v roce 2010, kdy muselo dojít k vyvezení

veškerého paliva VV6. Nyní mu několik typů paliva vedle sebe v takzvané

směsné zóně nevadí.

Čerstvé kousky na kraj!

 

Navíc v rámci snahy o vyhovění různým typům paliva jsou v těchto dnech

provozovatelé nuceni do reaktoru dávat čerstvé jaderné palivo na okraj

reaktoru, což v minulosti byl nemyslitelný postup.

 

Čerstvé palivo se v minulosti dávalo spíše více ke středu reaktoru. Nové

palivo na obvodu totiž zvyšuje neutronový tok, který ozařuje nádobu

jaderného reaktoru. Ta tímto křehne a snižuje se její životnost; jev,

kterému jsme se v Česku (a i Československu) od roku 1980 vyhýbali.

 

A zatímco u jaderného paliva se problémy projeví po čtyřech letech, u

reaktorové nádoby to může být i třeba až po deseti letech. Ne nejde o

nic fatálního, nehrozí u nás nic podobného jako Černobyl, ale jde o to,

že si ČEZ zadělává na další zbytečné miliardové náklady či zkrácení

životnosti elektrárny.

 

Nehledě k tomu, že dnešní špatná rozhodnutí budou řešit s největší

pravděpodobností úplně jiní lidé než ti, kteří se nad důsledky svých

rozhodnutí dnes příliš nezamýšleli. Tyto zbytečné problémy netestované

směsné zóny ale mohly být elegantně vyřešeny.

Stačí se kouknout za hranice

 

Pokud šlo ČEZu o diverzifikaci výrobců paliva (koncept správný a

chvályhodný), mohl se směsné neotestované zóně krásně vyhnout. V

Temelíně jsou reaktory dva. Jeden mohl používat ruské palivo, druhý

americké.

 

Jak TVEL, tak i Westinghouse mají své palivo experimentálně ověřené a

nedocházelo by k situacím, kdy se bude vina jednoho výrobce svalovat na

druhého, až k problémům dojde.

 

A my už tušíme, že k nim dojde čtvrtý rok pobytu paliva v reaktoru.

Nebylo by to poprvé.

--