Tradice zemětřesení v Česku PDF Tisk Email
Chebská zemětřesení se od běžných liší tím, že přicházejí v jakýchsi sériích, kterým odborníci říkají zemětřesné roje. O tom současném web Geofyzikálního ústavu AV ČR píše: „Roj začal ve čtvrtek 10. 5. zemětřesením pod obcí Nový Kostel. Po šesti velmi turbulentních dnech (velké množství jevů v krátkém časovém intervalu) s maximálními magnitudy 3,3 se aktivita ve středu 15. 5. zdánlivě utišila. Poslední silný otřes z 21. 5. je tak indikací, že roj ještě neskončil.“ Odborníci při té příležitosti připomínají, že v minulosti trvaly roje týdny i měsíce (na přelomu let 1985 a 1986 dokonce skoro půl roku).

Podle automatické lokalizace Evropskostředozemního seizmologického centra (EMSC) dosáhl zatím poslední otřes magnituda 4,1 – a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že to už je dost nepříjemný zážitek. Letos zatím zůstalo jen u řinčení skla a padání věcí z polic, ale leckteré z minulých chebských rojů se neobešly bez ekonomických následků. V letech 1908 a 1985 tu padaly komíny a popraskaly zdi, došlo i ke změně vydatnosti léčivých pramenů v nedalekých Františkových Lázních.

Ve skutečnosti se na Chebsku země chvěje skoro pořád, ale otřesy jen málokdy překročí magnitudo 4, tedy hodnotu, při které jsou významné škody nepravděpodobné. Zdánlivě se tedy není čeho bát, tím spíš, že kritické stavby jako třeba jaderné elektrárny jsou projektovány na hodnoty vyšší. Například Temelín na magnitudo 5,5, tedy na hodnotu, kdy podle definice „křehké předměty se rozbíjejí, omítka puká, stromy a telegrafní sloupy jsou porušeny“.

Ředitelka bezpečnosti elektráren ČEZ Iva Kubáňová nedávno pro Lidové noviny uvedla, že „seizmická odolnost budovy reaktoru a důležitých bezpečnostních systémů je mnohonásobně vyšší než největší zemětřesení, které zde bylo kdykoliv vůbec zaznamenáno“.

Jenže podrobnější seznámení s problematikou ukáže, že to nemusí být tak docela pravda.

Zneklidňující svědectví kronik „Roku 1117 od narození Páně, dne 3. ledna ve čtvrtek, již v nešporní hodinu, bylo veliké zemětřesení,“ píše Kosmas ve své kronice. Patrně ještě horší to bylo roku 1038, kdy prý otřesy trvaly celé tři dny a dosáhly takové intenzity, že se na pražském Vyšehradě zřítila kamenná věž. Staré kroniky mluví také o pustošivém zemětřesení v Čechách okolo roku 820. Roku 1328 zase „lidé na nohou nemohli státi a stavení se bořila“. V únoru 1768 zasáhlo ničivé zemětřesení rozsáhlou oblast zahrnující Bavorsko, Rakousko, Čechy, Moravu, Slezsko, Lužici a Slovensko. A tak bychom mohli pokračovat dlouho.

Klidu nepřidají ani výsledky výzkumu, který na Chebsku loni provedli vědci z Ústavu struktury a mechaniky hornin Akademie věd.

V rýhách vedených tamními tektonickými zlomy sledovali deformace vzniklé dávnými tektonickými pohyby a došli k závěru, že v minulosti tu došlo k otřesům přesahujícím magnitudo 6 – tedy takovým, které už působí nezanedbatelné škody a lidé v panice opouštějí budovy. K prvnímu došlo někdy mezi lety 1134 a 192 před naším letopočtem a dosáhlo magnituda okolo 6,5. Druhé s magnitudem 6,3 až 6,5 se odehrálo mezi roky 792 a 1020 našeho letopočtu, což by mohlo potvrzovat Kosmův zápis.

Ani v současnosti se zemětřesení neomezují pouze na Chebsko. V lednu 1912 znepokojily otřesy země některé vnímavější obyvatele Českokrumlovska.

Dosáhly sice intenzity jen 2,7 magnituda, ale starší záznamy ukazují, že tu nešlo o ojedinělý jev.

Přitom Temelín leží od epicentra jen přibližně 40 kilometrů. Občasné otřesy se vyskytují také v Podkrkonoší – zatím naposledy roku 2005. Tehdy to nebylo nic moc, ale roku 1901 tu bylo zemětřesení s magnitudem 4,7.

Opatrnější odborníci proto upozorňují, že posuzovat seizmickou bezpečnost Českého masivu z hlediska historické paměti je trochu ošidné. Doporučují proto přehodnotit normy alespoň u nejrizikovějších staveb, jako jsou jaderné elektrárny a přehrady.

Čekání na malou českou sopku Aby toho nebylo dost, otřesy na Chebsku jsou v mnoha ohledech záhadné. Většina zemětřesení vzniká na místě styku desek zemské kůry pohybujících se různými směry. Proto narůstá napětí, které se čas od času naráz uvolní prudkým otřesem.

Jenže Česká republika na takové linii neleží – nejbližší je ve Středozemním moři, kde také soptí činné evropské vulkány.

Na Chebsku se navíc otřesy projevují jinak: vyskytují se ve formě zmíněných rojů. Jejich ohnisko leží na našem území přímo pod epicentrem v hloubce okolo 10 kilometrů.

Jsou také doprovázené silnými ranami podobnými dělovým výstřelům a dalšími neobvyklými akustickými efekty.

Nejpodivnější ale je, že zemětřesné roje jsou charakteristické pro oblasti činných sopek. Vyskytují se například na Islandu, na Novém Zélandu, Kamčatce nebo v obávaném supervulkánu Yellowstone. Téměř vždy mají spojitost s vulkanickou činností, která ale u nás už dávno ustala.

Někdejší sopečná činnost i její dnešní dozvuky na Chebsku souvisí s takzvaným Oherským riftem, který se tu ještě ke všemu kříží s Mariánskolázeňským zlomem, takže zemská kůra je v těchto místech obzvlášť oslabená. Žhavé magma z velkých hloubek proto vystupuje až relativně blízko k povrchu. Nasvědčují tomu také tamní minerální prameny a vývěry sopečných plynů. Mnozí odborníci připouštějí, že se tady v hlubinách vyskytuje takzvaný chochol, tedy konvekční proudění magmatu vynášející tepelnou energii z jádra k zemské kůře. Většinou se ale soudí, že jde o pouhé dozvuky mnohem bouřlivější podzemní aktivity v minulosti.

Roku 2005 však vědci z Výzkumného ekologického centra HalleLipsko a z Geologického výzkumného centra Potsdam přišli s opačným názorem: zemětřesné roje na Chebsku signalizují, že magma z hlubin zase putuje vzhůru. Obávat se české Etny ale zatím nemusíme – odborníci soudí, že i pokud je hypotéza správná, k erupci dojde spíš v horizontu tisíců let.

Odborníci doporučují přehodnotit normy alespoň u nejrizikovějších staveb, jako jsou jaderné elektrárny a přehrady. Obávat se české Etny zatím nemusíme. Pokud je hypotéza správná, k erupci dojde spíš v horizontu tisíců let.

31.5.2018    Ekonom